Jak koupit byt?

Magazíny jsou sice plné článků typu "10 rad, jak koupit byt", ale realita je někde jinde. Pojďme se podívat na opravdové zkušenosti s koupí bytu.

Koupě bytu v Praze přišla jako logické vyústění naší situace s bydlením. Praktické zkušenosti s kupováním bytu jsem neměl žádné, pouze několik dobrých rad (a pošklebků) od kamarádů, kteří nedávno kupovali domy. Nastala první část příprav – ne, že bych si liboval v tabulkách, ale na začátek jsme prostě a jednoduše stanovili naši představu o ideální nemovitosti. Požadavky byly jednoduché:

  • Lokalita
  • Dispozice
  • Orientace vůči světovým stranám
  • Dopravní dostupnost

Asi nemá cenu to rozepisovat. Chtěli jsme logicky uspořádaný světlý byt, s pěší dostupností na metro, s možností zaparkovat u domu. Po mých zkušenostech z předchozího bydlení jsem kladl důraz i na sousedy. Při stanovení specifikací jsem se snažil vše směřovat k tomu, aby byt vyhovoval nejen nám, ale i následujícím uživatelům. I když se jedná o bydlení vlastní, vždycky je vhodné přistupovat k bydlení jako k investici – nikdy nevíte, kdy budete chtít byt prodat nebo pronajmout. I proto jsme do požadavků zahrnuli dispozici, vhodnou například pro pronájem bytů studentům (nebo pro vlastní tichou domácnost).

Požadavky bychom měli, teď si stanovit strategii. Vzhledem k tomu, že nás bydlení nějak extra netlačilo, rozhodli jsme se snažit při kupování bytu co nejvíce ušetřit. Ve svém okolí jsem pozoroval zajímavý jev: Většina lidí, která byt bude splácet minimálně dalších 20 let, při samotné koupi neměla problém někde navýšit rozpočet. Důvod je jednoduchý – sto tisíc je hodně peněz, ale v několika milionech se prostě ztrácí. Takže jsme chtěli maximálně tlačit na cenu, což šlo dvěma způsoby. První byl na výstupu – ušetřit co nejvíce po koupi bytu, například levnějšími úpravami, zhodnocením bytu změnou dispozice apod. Vstupní šetření bylo jednoduché – co nejvíce sedřít prodávajícího a pokud možno i realitní kancelář.

Vzhledem k tomu, že spojení „čas jsou peníze“ se dá vykládat jakkoliv, padlo rozhodnutí postupovat při koupi tak, abychom mohli jednat rychle. Proto jsme odhadli výši zálohy, kterou budeme ke koupi potřebovat, a tu jsme následně přesunuli tak, abychom k ní měli přístup třeba i o víkendu. Takže náš první nástroj k lepší ceně byl:

Váš byt se mi líbí. Zálohu můžu složit třeba hned (a vy za ní můžete odjet na dovolenou).

Samozřejmostí byla připravená rezervační a kupní smlouva. Bez podepsaného papíru bych nekoupil ani poštovní schránku. Druhým nástrojem byla rychlost zaplacení kupní ceny. Banky jsou dnes ochotné, o zákazníka bojují, a tak se při troše snahy dá hypotéka zařídit i tak, že dostanete peníze „téměř ihned“. Druhá, ještě lákavější nabídka pro prodávající tedy zněla:

 

Navíc mám peníze už na účtě, nemusíme měsíc čekat, až mi schválí hypotéku. Pokud budete byt prodávat někomu jinému, riskujete zpoždění, případně to, že mu hypotéku zarazí a vy budete mít problém.

Třetí, podpůrná strategie byla ještě jednodušší. Bohužel ji zveřejňovat nemůžu, ale vyskytovala se tam slova „katastr“ a „rychleji“.

Celkově to znamenalo, že jsem prodávajícím tvrdil, že jim sice mohu nabídnout méně peněz, ale zato rychle, a při vší serióznosti. Tu slušnost jsem prezentoval jednak při telefonátech „budu s Vámi jednat fér“, jednak při prohlídkách. Jednoduše jsme se snažil podle fotek bytu a komunikace s prodávajícím odhadnout jeho osobnost a podle toho se chovat. Někdy je vhodné přijet na prohlídku v obleku, někdy v montérkách.

V malém seriálu o koupi bytu jsem dále napsal tyto články:

 


Sdílení nás potěší

sdílet na facebooku sdílet na goolge plus

O webu inspin.cz

Web slouží k prezentaci pěkných věcí, které se týkají bydlení. Můžete zde sdílet fotky věcí, které se Vám líbí, ale i ukázky Vaší práce.


Ozvětě se nám